Kapitola 19 - Zrada

Emoi podřimovala ve svém oblíbeném křesle, když ji náhle vyrušilo vrzání otevírajících se dveří. Obratem byla plně při vědomí a značně podrážděná. Díky své sestře, která ji tak nečekaně dokázala při jejich souboji zaskočit a tím i nemálo zranit, měla po celé následující dny špatnou náladu, která ji nikterak neopouštěla. Jen se někdy zlepšovala, někdy naopak značně zhoršovala.

Kromě těch, co jim natolik důvěřovala, aby se k ní mohli přiblížit v jejím oslabeném stavu a pomoci ji s léčbou, se k ní nikdo další neodvážil jen tak přistoupit pokud to nebylo opravdu nezbytně nutné. Na každém, kdo se k ní dostal, si bez milosti vylévala svůj neutuchající vztek.

Mělo to být tak snadné vítězství a na místo toho svou neopatrností se z toho stala pouhá remíza, což pro ni bylo téměř to samé jako porážka. Chyby, kterou odmítala v budoucnosti kdykoliv opakovat. Z tohoto důvodu se i rozhodla trochu pozdržet zprávy Berosovi. Do jisté míry mu sice věřila, ale ne zcela. Jisté obezřetnosti nebylo nikdy nazbyt. Sice to byl její manžel, ale to ještě nebylo všechno. Jedinou osobou, které se skutečně nebála důvěřovat, byl její nejvyšší kněží a vrchní velmistr magie v jednou Urian. O jeho hluboké oddanosti nebylo nikdy možné jakkoliv pochybovat.

„Přikázala jsem, že nechci být nikým rušena a tím nikým bylo míněno i tebou, Uriane! Nebo si snad myslíš, že pro tebe mé příkazy neplatí?!“ vztekle se rozkřičela na osobu, co si tak klidně bez dovolení nakráčela do jejích soukromých komnat jako by se nic nedělo. Vnitřně ji zklamalo, že to byl právě on, kdo byl tím opovážlivým narušitelem.

Urian obratem před ní spadl na kolena a s pokorně skloněnou hlavou k zemi začal mluvit: „Hluboce se vám Vznešená omlouvám, že jsem porušil vaše přísné nařízení, ale záležitost, která mě za Vámi přivedla, už nesnese dalšího odkladu. A vzhledem k jejímu značně choulostivému tématu, by nebylo vhodné, aby u toho, co se vám právě chystám sdělit, byli nějací svědci,“ snažil se ji obměkčit.

„Ve tvém vlastním zájmu, Vrchní velmistře magie, doufám, že to co se mi chystáš právě sdělit, je skutečně důležité, jelikož jinak bych byla nucena tě za tvou drzost tvrdě potrestat, což by mě sice v případě tvé osoby velmi mrzelo, ale neposlušnost nehodlám u nikoho jakkoliv tolerovat,“ vážným hlasem ho Emoi bez milosti upozornila.

„Vše, co se Vám právě chystám říct, se týká vašeho manžela Vlčího boha. Podařilo se mi totiž nasbírat mnoho důkazů vypovídajících o tom, že Vás Váš druh zradil a tím i potažmo zrazuje celou trpasličí říši a vše, co jste Vznešená poslední staletí tak tvrdě a těžce budovala,“ sdělil jí Urian s co možná největší obezřetností, co za daných okolností byla možná.

„To jsou vskutku závažná obvinění. Ve tvém vlastním zájmu doufám, že jsou tvá závažná obvinění pevně vypodložena relevantními důkazy, jinak z této místnosti už neodejdeš svobodný a dlouho živý také nezůstaneš,“ temným, tichým hlasem mu pohrozila novodobá bohyně trpaslíků.

„Prosím věřte mi Vznešená, že důkazů mam velké množství. Dlouho a pečlivě jsem je střádal do té doby, dokud jich nebylo dost, abych za Vámi s touto pro Vás jistě velmi bolestivou záležitostí přišel. I když jsem neměl Vašeho manžela nikdy nikterak v lásce, stále si řádně uvědomuji, že je pořád přese všechno bohem a proto jsem se doposud k němu choval s hlubokou úctou, jež mu podle práva a postavení náleží. Dlouho jsem se snažil odolávat proto náznakům, podezřením a nesrovnalostem, jež se kolem Vašeho chotě už nějaký ten čas točí. Jeho závažnost zrady však se v posledních dnech a týdnech stala ovšem už natolik závažnou, že jsem uznal za vhodné Vás o jeho neodpustitelném jednání vůči Vaší osobně konečně informovat,“ pronesl klidným, neochvějným hlasem a k nohám své bohyně složil bezpočet větších či menších srolovaných pergamenů, které si v torně donesl sebou.

Emoi se na tu velkou hromadu dokumentů podívala. Nečekané překvapení, které jí projelo, se ji však podařilo rychle a zdárně skrýt, takže na její tváři ani na okamžik nebylo možné nic znát. „Zajisté ráda si vše sama a pečlivě prostuduji, ale byla bych velice ráda, kdys mi Uriane vše ve stručnosti sdělil sám,“ vyzvala ho už o něco přátelštějším hlasem Emoi.

S polovičního trpaslíka u jejích nohou sálala taková sebejistota, že s toho nabrala dojmu, že ji ani v nejmenším nelže. Vše, co ji doposud řekl, zatím si evidentně skálopevně stál a sám tomu i věřil a nepochyboval o tom. Ke všemu už několikrát se ji nenápadně a skrytě mezi řádky snažil delší dobu neznačit, aby Berosovi natolik nedůvěřovala. Odolávala tomu a snažila se to ignorovat, aniž by sama teď věděla proč, ale v tuto chvíli si byla zcela jistá, že to bylo její velkou chybou, kterou, pokud se to teď skutečně potvrdí, musí obratem bez váhání sama napravit dříve, než bude skutečně pozdě a tomu zrádci, byl-li jím skutečně, se podaří je nějak radikálnějším způsobem zevnitř poškodit. Doposud si myslela, že udělala v poslední době jen jednu velkou chybu, ale teď se začínalo zdát, že možná byly dvě a z toho ta druhá mnohem závažnější než ta první.

„Prvním momentem, který ve mě vyvolal zrnko pochybnosti vůči jeho osobě, byl Leson. Jsem přesvědčen, že Váš manžel byl nějakou dobu s královnou Eltonu o samotě a poskytl ji ten jed, kterým se otrávila ještě před oficiálním výslechem. A svůj čin následně zamaskoval očarováním stráží. Pro toto tvrzení, jako jediné sice nemám pevné důkazy, ale pro vše ostatní už ano. 

Díky důvěryhodným zdrojům se mi podařilo zjistit, že Eltonský princ skutečně přežil a skryl se mezi zajatci z paláce. Vlčí bůh to musel zajisté vědět, protože jinak by ho nenechal s ostatními převést nikam jinam než do Oroských stříbrných dolů. Což nemůže být žádnou náhodou obzvláště v souvislosti s tím, co se Vám teď následně chystám sdělit,“ informoval ji spokojeně Urian a pozoroval, jak se v očích jeho bohyně vztekle zablýskalo. Emoi vnitřně zuřila, nepovažovala za podstatné se nechat informovat, kam je Beros konkrétně odvedl, chyba. Kdyby se tehdy jen zeptala… Rozhodně by něco takového jen tak nepřipustila.

„Toto všechno jsou sice alarmující skutečnosti, ale to není to hlavní a podstatné, co vypovídá o míře jeho skutečné zrady vůči Vám, Vznešená. Mám mnoho určitých svědků, že Merikovi, nevadí-li Vám tedy, že mu budu tak říkat, sám toto jméno prý upřednostňuje, se začala navracet paměť. Přede všemi poznal vašeho manžela, oslovil ho a dal též jasně na vědomí, že už ví, že jeho bratr byl po dlouhou dobu na stejném místě s ním. Jediným, čím Vás mohu po tomto závažném incidentu uklidnit je to, že neprozradil naštěstí tolik, aby jisté skutečnosti nezasvěceným došli,“ snažil se Urian na závěr alespoň trochu uklidni čím dál tím víc rozlícenou bohyni.

„Nezasvěcený si měl být i ty!“ zaburácela Emoi naštvaně. Kdyby se právě nenacházela až v takovémto stavu, zajisté by nereagovala až tak zprudka, ale teď si nedokázala pomoci. Pohár její trpělivosti byl už na tolik přeplněn, že se převrhl a začal se nekontrolovatelně vylévat ven.

„Omlouvám se Vám má bohyně. Uvědomuji se, že tyto záležitosti měli jít mimo mě, ale díky všem informacím, které jsem měl k dispozici, mě to vše samotnému došlo,“ snažil se hájit Urian, ač právě nemluvil zcela po pravdě, která ležela ve skutečnosti o trochu jinde. Zvláštní režim těch dvou vězňů mu totiž nedával klidu tak dlouho, dokud sám nezjistil, co za tím vším je. Což se stalo už před nějakou tou řádkou let. Přiznat to Vznešené se však neodvažoval. Jednalo by se totiž téměř o jistou sebevraždu. A on měl ještě příliš mnoho plánů, které hodlal uskutečnit.

„Získáš mé odpuštění, Uriane, ale závisí to na tom, co ještě se mi chystáš sdělit. Pak se rozhodnu, jestli tě za tvou drzou všetečnost potrestám anebo nikoliv,“ rozhodla se rázně Emoi a vybídla ho, aby pokračoval dál. Kdyby to byl kdokoliv jiný, ležel by už u jejích nohou mrtvý, ale jemu se rozhodla dát šanci. Ke všemu byl i celkem zvědavá na to, co všechno jí ještě chce sdělit.

„Nebude-li vadit, že se ještě chvíli budu držet započatého tématu, rád bych Vás v této souvislosti informoval, že podle zpráv, které se mi dostalo, se zdá, že Merikovi se už ztracená paměť vrátila v plné šíři. Před pád dny totiž upadl z ničeho nic při práci do bezvědomí. Po té, co se probral, hned při následné pracovní směně se vzepřel strážným a vlastním tělem chránil jiného vězně před potrestáním, které si za svůj prohřešek adekvátně zasloužil. Toto chování bylo u něj zcela nové a tak se strážní z bezpečnostních důvodů uchýlili k tomu, že ho dali na samotku. Podle posledních zpráv, provádí v cele dlouhotrvající meditace, které není v silách stráží přerušit,“ nahlásil ji stávající stav tohoto vězně.

Emoi zlehka přikývla. Ze zásady neděkovala, ale možná u tohoto trpaslíka by udělala výjimku a za tyto závažné informace by mu i možná poděkovala, ale to by nesměla být tak rozčílená, jak právě teď byla.

Urian se odvážil spokojeně trochu pousmát a pokračoval dál. „Dalším činem, který napovídá o zradě vlčího boha vůči vám je fakt, že ušetřil život muže, který byl jinými označen za vůdce Pravověrných. A zašel dokonce v tomto případě ještě dál, jelikož si z něj udělal svého dalšího osobního strážce. Stalo se tak bezprostředně, co se přidal k útočící armádě. Což poukazuje na to, že to dlouhodobě musel s ním plánovat, jelikož jen díky němu bylo dotyčnému i přes veškerá obvinění umožněno bez jediného výslechu převelení k hlavním jednotkám,“ oznámil ji a záměrně tentokráte v časové ose trochu přeskočil a předřadil tuto informaci před tu, u níž očekával u své bohyně největší bouřlivou reakci.

„Přítele si drž blízko, nepřítele ještě blíž. To si nikdy Uriane neslyšel?“ zajímala se nevraživě se zvýšeným tónem Emoi. Snažila se sice držet své nervy na uzdě vzhledem k závažnosti informací, které se k ní v nemalé míře právě teď tak nečekaně dostávaly, ale moc ji to nešlo.

„Ano má Paní, ale dle mého soukromého názoru, bylo zajito až moc blízko,“ opatrně ji s jistou dávkou obezřetnosti zaoponoval. „Ke všemu by se to dalo jistě i takto vysvětlit, ale to by tu nesměl být ještě ta jedna nejdůležitější věc, u níž cítím povinnost Vám ji sdělit a která byla tím hlavním, proč jsem se rozhodl uchýlit porušení vašeho striktního zákazu Vás nerušit a v soukromí, jež je k této záležitosti nezbytná, Vás o tom informovat,“ pronesl trpasličí velmistr magie a udělal ve své řeči klátkou významnou pomlku. „Dále informací, které se mi podařilo též nashromáždit, poukazují na to, že vlčí bůh ve skutečnosti nesplnil svůj úkol, který jste mu zadala, a Vrchní velmistryni magie Minoltu nezabil.“

Emoi se rozšířili oči zlobou, nedbaje na své nedávno vyhojené těžké zranění, kvůli kterému se ještě musela šetřit, aby si ho zpátky neobnovila, vyskočila z křesla zprudka na nohy, přičemž rozkopla veškeré pergameny, které ji leželi doposud u nohou, všude po místnosti. „Cože?!“ rozlíceným hlasem zaburácela. Malé, dotěrné zrníčko víry, že ji možná Beros přeci jen nezradil a Urian se ve svých domněnkách nakonec přeci jen pouze šeredně plete, se rázem rozplynulo.

„Váš manžel si v době, kdy sledoval ty opovážlivé lidi doprovázející Vaši sestru na Vašem území, v zdánlivé snaze split své poslání vyžádal tělo mrtvé vězenkyně z jednoho dolu, který míjel. Podle popisu, který se mi podařil získat, bylo to tělo svou podobné, jež má Vrchní velmistryně magie Minoltu. Což poukazuje na to, že její smrt byla ve skutečnosti jen nahraná a ona nadále žije napříč Vaším jednoznačným přáním.

Tuto mou domněnku potvrzuje i to, co se mi podařilo získat od Zonara, který je jako jediný osobní strážce Vašeho manžela skutečně věrný Vám, tak jak je od něj očekáváno a ne jemu. V poslední době jsou totiž jeho příkazy strážcům více než podezřelé.

Zonar je jeden ze dvou strážců, který má za úkol trvale zůstávat zde v Cenalisu. Dříve se řádně ve své službě s Garelym, což je jméno toho druhého z této dvojice, střídal, ale od jisté doby byl však z nenadání bez sebemenšího důvodu upřednostňován Garely. Ke všemu dále vlčí bůh propustil služebnou, která jako jediné směla do jeho osobních komnat a uklízela tam. Tento úkol dostal z nepochopitelného důvodu na starost tento dotyčný trpaslík, který podle Zonarova postřehu má z nenadání rapidně zvýšený apatit. Jídla, které si ve Vaší palácové kuchyni fasuje, je tolik, že by to stačilo klidně i na dvě skromnější porce. Ke všemu tento zvýšený apetit se na něm a jeho na trpaslíka až nezvykle štíhlé postavě nikterak neprojevil,“ oznámili ji Urian stále poklidně klečící u nohou své bohyně.

„Snažíš se mi tím naznačit, že Beros ve svých komnatách ukrývá mě pod nosem tak okázale drze už nějakou dobu Soru?!“ vykřikla Emoi rozlíceně svou otázku.

„Ano, má Paní. Právě proto všechno jsem došel k názoru, že Vás vlčí bůh zradil,“ přitakal Urian.

„Jestli se tvá podezření skutečně potvrdí, budeš bohatě odměněn za tvou věrnou službu a práci, co pro mě tak pečlivě vykonáváš,“ přislíbila mu Emoi a v ten samý okamžik i vycítila, že se její manžel neočekávaně vrátil z ničeho nic domů. Nepochybovala o tom, že by šlo jen o pouhou náhodu a shodu okolností.

Rozhodnutá nenechat si toho zrádce jen tak proklouznout mezi prsty se tak uchýlila k rychlému a radikálnímu kroku. Za jiných okolností by si to s ním vyřídila sama a osobně, ale takto v tomto stavu? Ne, udělá to jinak a bez rizika.

„Jdeme. Myslím, že za to všechno, co si pro mne vykonal, máš právo mít tu velkou čest, to celé spatřit na vlastní oči,“ dodala rozhodně a obratem chytla Uriana za paži, který něco takového nikterak nečekal. Bohyně se nesměl nikdo dotýkat, pokud nešlo o zvláštní speciální případy, a obráceně tomu také nebylo jinak. A o to víc se právě tento okamžik stal pro Uriana z nenadání ještě významnějším.

Dříve než trpasličímu velmistrovi magie stačilo dojít, co se bude dít dál, díky jeho pohroužení do jeho vnitřního nenadálého štěstí, společně je oba obratem přemístila do Berosových soukromých komnat.