Velmi děkuji všem komentujícím - Amane, Morgana Le Fay, Nadin a .
Kapitola 15 – Čas
Jižní brána města Lakmar se po dvou týdnech strávených za těmito zdmi zdála Lorikovi, jako nejkrásnější stavba, kterou doposud viděl a otevření masivních vrat brány, jako odemčení dveří cely, dávající tak vězni možnost opět po dlouhé době spatřit slunce.
Tento okamžik přiměl prince ohlédnout se zpět v čase na události posledních dní a týdnů. A i když by si to ještě ráno nepřipustil, teď ho velmi mrzelo vše, co poslední dobou Akaelovi řekl a udělal. Neexistovalo moc osob, u kterých by byl ochoten byť jen uvažovat, že se za cokoliv omluví, ovšem Akael mezi ně již velmi dlouho patřil.
Nyní se však princ obával, že pouhá omluva stačit nebude. I když by byla vyřčena upřímně samotným princem, který by se podle výše svého postavení neměl nikdy za jakýkoliv okolností omlouvat.
Lorik váhal. Chtěl si Akaela odprosit ale nevěděl, jak začít a co přesně říct. Několikrát se za ním ohlédl v marném pokusu něco povědět, cokoliv, ovšem jeho strach mu vždy svázal jazyk. O to víc byl zaskočen, když ho Akael dojel a nechal svého koně, aby vyrovnal krok s jeho. Chvíli společně v tichu pokračovali. Jako první promluvil mladý mág, což Lorika opět velmi překvapilo. Jeho nejlepší kamarád s ním od událostí na plese, který se konal před osmi dny, nepromluvil.
„Mrzí mě Loriku, že jsem na ten ples přišel tak pozdě i jak jsem tě potom následující dny ignoroval,“ nečekaně promluvil Akael.
„Nemáš se za co omlouvat. To bych se měl spíše já. Poslední měsíc jsem se k tobě a k Merikovi nechoval nejlépe. Ze všeho nejvíc mě mrzí, co jsem řekl na plese. Zkazil jsem ti radost z úspěchu a bezdůvodně vyhrožoval nuceným sňatkem. Na to jsem neměl právo. Odpustíš mi prosím?“ Zeptal se princ s nadějí v hlase.
„Vše odpuštěno. Myslím, že jsme si potom všem kvit,“ pravil usmívající se Akael bez zaváhání.
Na Lorikově tváři se také objevil široký usměv. Měl pocit, jako by mu ze srdce spadl těžký kámen.
Zbytek dne jeli vedle sebe a bavili se spolu, všechny špatné události posledního měsíce byly zapomenuty.
Merik jel po celý den výrazně ve předu. A i když hrál před chlapci, že je vůbec nevnímá, opak byl pravdou. Bedlivě dával na oba mladíky pozor, hluboce se mu ulevilo ve chvíli, kdy se vše mezi nimi urovnalo.
Večer téhož dne usoudil mág, že nadešla správná chvíle na další hodinu. „Akaeli, Loriku posaďte se prosím vedle mě,“ zavolal na své žáky a pokynul jim rukou, aby se usadili vedle něj u ohně.
„Nadešel čas, abyste se něco dozvěděli o dalším typu magie,“ promluvil a pohledem se ujistil, že oba chlapci dávají pozor. „Dnes vám povím o magii času, která je podle mého názoru nejméně důležitým typem. Předpokládám, že tento názor budete postupem doby sdílet společně se mnou, už jen díky nedostatku vašich schopností v tomto směru magie.
Pokud má někdo dar času, jeho přítomnost se projeví již v raném věku v podobě snů, nejčastěji o životě svých rodičů z doby před jeho narozením. Magie času umožňuje nahlížet do minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Budoucnost, kterou nadaní mohou spatřit je však jen jedna z tisíce možností, které mohou, ale také nemusí nastat. Nic nám nemůže zaručit, že se vše stane podle toho, jak my sami chceme.
Trochu užitečnější je vidění minulosti či přítomnosti. Oboje je už dané, neměnné. Pokud určitá osoba dokáže své schopnosti plně ovládnout, může vědomě nahlížet na konkrétní události. Což se v určitých situacích může velmi hodit.
Během časů se vyskytlo jen pár lidí, kteří dokázali své nadání ovládnout do takové míry, aby vědomě spatřili konkrétní událost odehrávající se v budoucnosti. Lidi, kteří toto dokáží, nazýváme proroky. Budoucnost, kterou mohou spatřit, jsou pouze určité neměnné body společné pro všechny možné alternativy. Někdy se můžete také setkat s výrazem uzly, což je zastaralý, název pro body. Prorokové dokáží vyhledat a podívat se na tyto společné body budoucností.
Ačkoliv to zní velmi zajímavě, jako vždy, má to nějaký háček. Prorokové nedokáží přesně vyložit, co spatřili. Vše interpretují v hádankách či ve zdánlivě nesrozumitelných větách s možností několika výkladů a bez jakéhokoliv jasného opěrného bodu, umožňujícího zjistit, kdy daná událost nastane.
Pro dnešek je to k magii času téměř vše. Akorát mi zbývá dodat, že do tohoto typu magie patří pár drobných kouzel zaměřených například na zjištění stáří či hodin. Dále sem ještě spadá věštění, nejčastěji z kostí, karet nebo hvězd. Věštění je velmi nevěrohodné, ale bohužel mezi obyčejnými lidmi velmi oblíbené a ve velké míře praktikované. Proto by bylo dobré si o magii času něco nastudovat. Až dorazíme do Osterie dám vám k tomuto tématu pár knih a byl bych velice rád, kdybyste se do nich aspoň na chvíli podívali. I když se to nezdá, někdy se vědomosti z oblasti magie času přeci jenom mohou hodit.
Nyní trochu změním téma…“ Zašmátral ve vaku vedle sebe a vytáhl dvě menší stejně vypadající knihy.
„Sehnal jsem vám v Lakmaru učebnice elfího jazyka. Nemám v plánu dělat během našeho pobytu v Osterii překladatele,“ domluvil Merik.
Akael s Lorikem překvapeně hleděli. Do této doby si ani jeden z nich neuvědomil, že elfové mají svůj vlastní jazyk.
„Meriku nemohl jsi nám to říct dřív!“ Křičel podrážděný Akael. „Není v lidských silách naučit se cizí jazyk za necelé dva měsíce.“
„V lidských silách ne, ale v čarodějných ano. Berte to, jako další způsob, naučit se ovládat a pracovat s vlastní magií. Stačí, když použijete hlavu,“ pravil s klidem mág.
„Budiž. U mě chápu tvé očekávání, že se elfštinu stihnu naučit za necelé dva měsíce. Když vezmu v potaz, že způsob použití magie při učení je podle toho, jak si naznačil, magie mysli, na kterou mám podle tebe nadání a umím ji nevědomky používat. Ale Lorik ne, zatím prokázal nadání pouze na magii přeměny,“ odsek zpátky mágovi Akeal.
„Vy to nějak zvládnete. Jdu spát. Přeji vám dobrou noc,“ utnul náhle rozhovor Merik a odebral se ke své dece na spaní, nechávaje za sebou dva mladíky velmi vyvedené z míry.