Kapitola 6 – Rozhodnutí
Druhý den na ni Lorik už čekal, když se dostala konečně k altánku.
„Proč si mi neřekl, že jsi princ!“ Okamžitě na něho vypálila, aniž by se pozastavila nad tím, s kým mluví.
„Je to tak důležité?“ Otráveně odvětil a jeho mírný úsměv se okamžitě vytratil.
„To záleží jen na tobě, ale když to bereš takhle, není to důležité,“zhodnotila situaci Aka.
„Vyprávěj mi prosím něco o Amatasu, rád bych více poznal místo, kde jsi vyrůstal,“ prosil Lorik.
A tak Aka začala opět vyprávět. Během následujících dní pověděla princi vše, co o Amatasu znala a i o jiných místech, které sama znala jen z vyprávění od námořníků na lodi při cestě do Enedasu. Na oplátku jí princ postupně prozradil něco o sobě. Teď už věděla, že v zimě mu při komplikovaném porodu zemřela matka královna Amelie. Dozvěděla se i o Lorikově mladším bratrovi princi Henrym, kterého se podařilo na rozdíl od jeho matky zachránit. I když další dva měsíce bojoval za pomoci řady léčitelů o život.
Mrzelo ji jak Lorik nešťastně vyprávěl o svém otci, kterého poslední dobou téměř vůbec nevídal, a když už ho viděl, bylo to pouze při jídle a to byli chvíle, kdy spolu mluvit nemohli.
Postupně její život zaběhl do každodenní rutiny. Dopoledne pracovala většinou na květinových záhonech s Terklem a odpoledne trávila v princově společnosti.
S Lorikem se vídala již téměř měsíc, když se ji nečekaně zeptal. „Neukázal by si mi prosím, co přesně děláš? Chtěl bych ti pomoct. Když mě to naučíš, můžu ti občas pomáhat a tak strávíme spolu déle času.“
„Nemyslím, že to je dobrý nápad Loriku. Tahle práce není pro prince, a kdyby tě někdo spatřil, mohli bychom mít oba velké problémy,“ protestovala Aka.
„Prosím Akaeli, nic se nestane a i kdyby jo, tak tě budu krýt, jsem přece princ nebo ne?“ Přemlouval ji Lorik.
„Řekl jsem ne, je to příliš nebezpečné. Kdyby tě někdo se mnou zahlédl, zakázali by nám se spolu vídat a mě by mohli i v klidu vyhodit,“ protestovala nadále Aka.
„Mohl bych ti to přikázat a tobě by pak nezbylo nic jiného než mě uposlechnout,“ šel na Akaela jinak, naprosto rozhodnut tento spor vyhrát.
„No tak dobře, když to bereš takhle. Pojď za mnou, po cestě ti řeknu co a jak,“ rezignovaně konstatovala Aka.
„Můj králi, mám pro vás dobrou a špatnou zprávu,“ začal opatrně podávat své hlášení králův rádce Barik.
„Zjistil si už, co Lorikovi vrátilo zpátky chuť do života?“ Pln očekávání pravil král.
„Ano výsosti. Váš syn se spřátelil s mladým zahradníkem, učněm starého pana Terkla. Je stejně starý jako princ. Scházejí se už téměř měsíc v bludišti a dnes dokonce mu princ pomáhá plít záhony růží,“ nahlásil rádce svá zjištění.
„Teď už chápu, co jsi myslel tou dobrou a špatnou zprávou. Rozhodně nemohu dovolit korunnímu princi, aby si hrál na zahradníka. S tím se musí něco udělat.“ Promluvil nahlas spíše pro sebe a hluboce se zamyslel. V žádném případě nechtěl ty dva rozdělit. Tomu neznámému chlapci se během pár dní povedlo něco, co nikdo ani z poloviny nezvládl za půl roku.
„Víš o tom chlapci něco?“ Dotázal se král svého rádce.
„Jmenuje se Akael, nemá žádnou rodinu a pochází z Amatasu. Více bohužel nevím výsosti,“ odpověděl rozvážně a čekal na králův názor na danou situaci.
„To, že nemá žádný původ a postavení se dá snadno zařídit. Udělám z něho páže a princova pobočníka. Jeho místo na dvoře bude zaštítěno mým jménem. Tak se nikdo neodváží nic namítat. A patřičného vzdělání se mu dostane společně s princem.“ Vyřešil nastalý problém král Oliendr. „Vzkaž mistru Zalimu, že mu od zítřka přibude další žák se značnými mezerami ve vzdělání. Dále zařiď přesun chlapcových věcí z jeho stávajícího pokoje do prázdných komnat sousedící s Lorikovími. Až splníš všechny tyto úkoly, přiveď oba chlapce za mnou do trůnního sálu,“ přikázal a rukou naznačil svému rádci, že se může vzdálit.
„Hned to bude, můj pane,“ řekl Barik, uklonil se a urychleně opustil královu pracovnu.
„Jde vám to dobře princi Loriku, vaše kariéra zahradníka se vyvíjí velmi slibně,“neodolala Aka možnosti rýpnout si do svého kamaráda.
„Jako korunní princ této země si nemohu dovolit dělat věci polovičatě,“ odvětil Lorik a oba se od srdce rozesmáli. Jejich smích byl však záhy přerušen zakašláním za jejich zády. Naráz vyskočili na nohy a nervózně se otočili za zvukem.
„Princi Loriku, pane Akaeli prosím následujte mě. Král Oliendr vás očekává v trůním sále,“ chladně pravil muž a aniž by si zkontroloval, zdali ho děti následují, vydal se zpět.
Již chvíli ho v tichosti následovali, když Aka sebrala odvahu se Lorika potichu zeptat. „Kdo to je?“
„Barik, králův rádce. Neboj, dopadne to dobře,“ špitl zpátky Lorik.
„Nevím, kde bereš tu jistotu,“ pravila Aka posmutněle. Zbytek cesty ani jeden z nich již znovu nepromluvil.
Když vstoupili do trůnního sálu, to poslední o co se Aka starala, bylo prohlédnutí si nádherné výzdoby tohoto místa. Její zrak se upíral pouze směrem k trůnu, na kterém seděl sám král osobně. Na roztřesených nohách se k němu snažila dojít co nejrychleji a uspíšit tak to, co podle ní mělo nevyhnutelně přijít. Ale měla pocit, že ji ta cesta trvá celou věčnost.
Ticho v sále přerušil až král Oliendr. „Jsem rád princi Loriku, že se již cítíte lépe. Proto bych velmi ocenil, kdybyste začal trávit více času svým studiem.“ Pak upřel zrak na bledé dítě stojící vedle prince.
Aka zhluboka polkla a hlavou se jí prohnala jediná myšlenka. Teď ji odsud v lepším případě vyhodí. Tok jejích myšlenek přerušili až Oliendrova slova.
„Pane Akaeli jsem vám velmi vděčný za to, jak jste v tomto těžkém období princi Lorikovi pomohl. Proto bych byl rád, kdybyste jako výraz mých díků přijal titul páže a stal se princovým pobočníkem,“ mile promluvil král a úsměvem se snažil povzbudit dítě, aby se před ním ze strachu nesložilo.
Aka hodnou chvíli strnule stála a nevěřila vlastním uším, neschopna jediného slova. Odpovědět otci Lorika byla schopna až poté, co ji princ loktem dloubl do žeber. „Je mi ctí přijmout takovou čest, kterou mi dáváte a velmi vám děkuji můj králi,“ zakoktala.
„Zařídil jsem vám nové pokoje sousedící s komnatami mého syna. Dále od vás očekávám, že v blízké době svůj vděk prokážete dobrými výsledky ve vašem studia, při kterých se co nejdříve pokusíte dohnat to, co byste vzhledem ke svému nynějšímu postavení a věku měl znát. Můžete jít,“ ukončil sezení a opustil sál zadním vchodem.
Po cestě do nových pokojů novopečeného pážete Akaela, princ s velkým úsměvem pravil. „Říkal jsem ti, že to dobře dopadne.“