Kapitola 17 - Šípy

 

Meleny se podívala z okna. Slunce už pomalu vystoupalo nahoru. Blížilo se poledne a tím i oběd. Pomalu začínala mít hlad. Dnes se na něj už vskutku těšila. Na dnešek se moc dobře nevyspala a při snídani tak neměla až tolik chuť na jídlo. Teď jí to však dohnalo.

Už se od okna chtěla odvrátil a začít se připravovat, když náhle v její hlavě za rezonoval tichý hlas.

Meleny,“ ozvalo se o na okamžitě věděla, kdo k ní promlouvá.

Mistře?“ trochu váhavě se ujišťovala. Přeci jen se od ní nacházeli takřka přes půl světa.

Vše, co mělo být učiněno z naší strany, se stalo, dítě. Teď už je to jen a jen na tobě. Čas rychle plyne a už nám pomalu vypršel,“ oznámil jí vážným hlasem.

Pospíším si, mistře,“ přislíbila mu a obratem se jejich spojení přerušilo.

Náhlý přival vyčerpání projel jak vlna jejím tělem. Nohy se jí rozechvěly. Ruky jí pohodově vystřelila nahoru a opřela se o zeď u okna, aby nespadla.

„Významná,“ zasléchal z ničeho nic za svými zády. „Madam,“ po malé odmlce následoval jejím směrem další apel. Tiší ženský hlas byl naléhavý a nervózní.

Meleny se trochu vzpamatovala o pomalu se odvrátila od okna s výhledem na město, na něž po celou dobu hovoru upírala svůj zrak, a podívala se na ní.

„Jste v pořádku?“ zajímala se starostlivě žena.

„Už je to dobré,“ zalhala jí Meleny. „Proč jsi za mnou přišla?“ odvedla pozornost někam jinam.

Služebná ji nervózně předala malý kousek zarolovaného pergamenu. „Kvůli tomuto,“ přiznal jí.

Meleny rychle přelétla očima po řádcích krátké zprávy, co obdržela. Třemi rychlými kroky se přesunula ke stolku, namočila brk do inkoustu do zbytku volného prostoru pod vzkazem vtěsnala odpověď. „Dones to okamžitě Terymu a pak zajdi za Garelym a řekni mu, že si přeji, aby zítra za úsvitu za mnou přišel i se svou ženou a společně i s bohatou a vydatnou snídaní. Do té doby si nepřeji být nikým rušena,“ instruovala.

„Za chvíli bude oběd Významná, nechtěla byste…,“ rozechvělým hlasem se jí žena pokusila navrhnout.

„To je v pořádku. Nemám hlad. Jsem unavená, jdu si lehnout,“ přerušila jí Meleny, odvrátila se od ní a vydala se pomalu k posteli.

Služebna na ní strnule hleděla, ale dřív než došla ke svému cíli, se žena dokázala vzpamatovat. „Jak si přejete, Významná,“ přislíbila jí a odešla.

Meleny klapnutí dveří vnímala jen zdáli. V rychlosti si zula boty a lehla si jak byla. To, že ještě před chvílí měla hlad, bylo teď už podružné. Vydání magie na ten krátký hovor bylo tak obrovské, že jí to značně vyčerpalo a to zítra bude muset mít značné magické vydání. S nadějí, že se jí podaří se rychle vzpamatovat, se propadla do hlubokého spánku.

 

Meleny vzbudilo razantní zaklepání na dveře.

„Dále,“ zvolala a rychle se posadila a obula. V ten moment, jak tak činila, do místnosti vstoupil Garely v těsném závěsů následovaný Niami.

„Nutíš nás sem přijít tak časně a sama teprve vstáváš?“ poznamenal kousavým hlasem naštvaně Garely, kterému ani v nejmenším neušlo, že Meleny teprve teď vstává. „jinak ti přeji dobré ráno, Meleny,“ dodatečně ji ještě ve slušnosti popřál.

Meleny jeho výtku od ignorovala. „Dobré ráno i vám. Posaďte se, hned si k vám přisednu,“ vybídla je a přešla k zrcadlu. V rychlosti si hřebenem urovnala rozcuchané vlasy a vydala se za nimi. V ten moment už dovnitř přicházeli služební nesoucí přeplněné tácy s jídlem.

„Nespletli si tak trochu denní dobu? Tohle vpadá spíš jako oběd a ne jako snídaně,“ podivila se nad tím Niami.

„Jednali jen podle mích příkazů. Dnes na oběd nebude s největší pravděpodobností čas,“ vysvětlila jí.

„Co se děje?“ zajímal se obratem Garely. Otrávený výraz, který do té doby zdobil jeho tvář zmizel a nahradila ho naprostá vážnost.

„To se brzy dozvíte, ale budete muset ještě chvíli vyčkat, než se k nám připojí ještě někdo,“ upozornila ho.

Garely se však nenechal jen tak odradit. „Týká se to Berose a toho, co jsi mi slíbila, že mi řekneš až nadejde ten správný čas?“ typoval při vzpomínce na den své svatby. Velmi dobře si vzpomínal na to, jak mu říkala, že nejen jeho ale i Niami bude třeba. A toto byla první chvíle od té doby, co si je oba najednou nechala k sobě zavolat.

Meleny souhlasně přikývala, ale nahlas nic neřekla, čímž způsobila, že Garely znervózněl a pokoj se tak propadl do napjatého ticha. Nikdo se po celou dobu jídla natěsnaného na stole ani nedotkl.

Konečně se po době, která se Garelymu zdála jako věčnost ozvalo zaklepání a dovnitř vstoupil velvyslanec krále Tantaialosu.

„Výborně, teď jsme konečně všichni. Najezme se tedy. Čas si promluvit o tom, proč jsme se tu právě takto teď sešli, by bylo vhodné probrat až posléze,“ vybídla je a sama se s chutí pustila do jídla.

Garely na rozdíl od ní o vybrané lahůdky však nejevil sebemenší zájem. Až po několika šťouchnutí loktem do boku od své ženy ho přimělo víc jak jen uždibovat z toho, co si nandala na talíř. Když měl pocit, že konečně snědl toho tolik, co by přítomné ženy mohly považovat konečně za dostačující, upřel svůj zrak na Meleny.

Intenzivní pohled přiměl po chvíli Vznešenou, aby polovičnímu trpaslíkovi začala věnovat zpátky svou pozornost. „Máš ty plány, které jsem ti dala?“ zajímal se Meleny při pohledu na Teryho. Ten na to se souhlasným zabručením odložil příbor a z jedné z mnoha kapes svého oděvu vylovil pečlivě složený pergamen, který jí podal.

Meleny si ho od něj vzala a obratem ho předala Garelymu, který se bez váhání po něm dychtivě natáhl a rozložil ho. Niamu mu decentně pohlédla přes rameno, aby také zjistila, co se na dané listině nachází.

Garely na to dlouze zkoumavě hleděl.

„To jsou nákresy nějakých šípů,“ zkonstatoval trochu nechápavě Niami, která nechápala, co na tom její manžel takovou dobu studuje.

„To nejsou ledajaké hroty šípů. To jsou dračí hroty Tantaiala boha kovářů,“ opravil jí vážně Tery.

„Koho?“ podivila Niami.

„Tantaial byl technicky ve skutečnosti pouze Významný, ale i přes to byl většinou trpaslíků už svého času povařován za boha,“ vysvětlil jí Garely a při pohledu na její zvědavou dychtivou tvář se rozhodl pokračovat. „Byl to syn Sarmata a trpaslice, která prý byla tak krásná, že i lidé ji považovali za vzhlednou a hodnou jejich pozornosti.

Tantaial byl magický nadaný, ale rovnat se se svým otcem rozhodně nemohl. A ani s většinou jiných Významných. S porovnání s nimi byl podprůměrný a tak možná i proto mu nikdy nebylo dovoleno se podívat do říše, kde se narodil jeho otec. Mezi trpaslíky se však svým nadáním na magii velmi vymykal. V té dávné době se trpaslíci s lidmi nespojovali. Magie mezi nimi byla dokonce i nežádoucí a protizákonná. Sarmat byl ovšem něco jiného, on byl bůh a tak se to bralo jinak. Tantaial byl však někde mezi. Nebyl to mág a ani bůh a tak zpočátku nevěděli, jak k němu mají přistupovat.

Tantaial se tedy rozhodl svou magii nevyužívat a rozhodl se stát kovářem. Už záhy se ukázalo, jak je v tomto směru obrovsky nadaný. A tak po čase byl mezi trpaslíky spíše víc známí pro své kovářské umění, nežli jako Sarmatův syn. Když jeho sláva vystoupla až na vrchol a roznesla se úplně všude, rozhodl se jeden trpasličí král, že si chce od něj nechat ukovat zbroj hodnou skutečného krále a tak si ho pozval k sobě. Tantaial neváhal a velmi ochotně králi přislíbil, že zbroj králi vyrobí, ale něco takového chtělo svůj čas. A tak byl v královském paláci ubytován.

Netrvalo dlouho a potkal se s jedinou dcerou a i zároveň jediným dítětem krále. Vypráví se, že se do sebe tehdy oba zamilovali na první pohled. Jiným králům by takovýto svazek s potomkem boha imponoval a neváhal byl by, ale to však nebyl tento případ. Král toužil po skutečné moci, bohatství a hlavně po tom, aby jeho zem byla větší a slavnější a mocnější než byla. A protože zvětšením svého území by se sňatkem Tantaiala s jeho dcerou Osiou nedočkal, byl tudíž značně proti jejich lásce. Proti vůli své dcery ji i prý zaslíbil sousednímu králi, kterému jeho první žena nepřinesla potomka a za zvláštních okolností předčasně krátce před tímto zasnoubením zesnula.

Osia se vylekala, ale protože byla řádně vychovaná, byla připravená podřídit se vůli svého otce a krále. Její srdce však umíralo žalem a stejně tak i to Tantaiala. V takovém to stavu nebyl schopen slíbenou zbroj vyrobit tak, jak si král přál. A tak ho rozezlený král z paláce vyhnal.

Nešťastná láska Tantaiala a Osii však trpaslíky nezůstala nepovšimnuta. Rozhodli se jim pomoci a přesvědčili Tantaiala a Osiu, aby utekli. A v tom útěku jim i osobně pomohli. Aby po něčem takovém nebyli pronásledováni a trestáni a to včetně svých rodin, dalších příbuzných a přátel, rozhodla se jich většina s malým zpožděním zamilovanou dvojici následovat. A tak se při svém útěku dostal Tantaial a Osia až sem na Zansijal. Spolu s trpaslíky, kteří přišli za nimi se usídlili v horách a založili svou říši, která časem po nich dostala jméno Tantaialos.

Tantaial se stal králem této nové rodící se trpasličí země a po boku své ženy Osii vládl. Kovařinu však nedokázal pověsit však úplně na hřebík. Věnoval se jí dál a po té, co zjistil, že trpaslíkům, kteří šli s nimi magie tolik nevadí, začal jí kombinovat s magií. A tak přišla na svět řada rozličných a velmi mocných předmětů. Věří se, že i takový magický zesilovač, bez něhož nemohou kouzelníci druhého stupně kouzlit, vymyslel a jako první vyrobil právě on.

No a jak šel čas, jeho žena Osia stárla a stárla a až nakonec zemřela. Tantaial byl stále v té době velmi mladý, ale svou ženu miloval na tolik, že bez ní nedokázal žít. A tak pár let po ní odešel i on. Krom království, které s Osiou zbudoval, zůstala po něm i řada nákresů jeho výrobků. Některé magické předměty dokázali podle nich vyrobit i jiní. Některé však i přes veškerou snahu do dnešní doby nedokázal nikdo zopakovat. A tak si od trpaslíků vysloužil po čase na místo Významného titul boha kovářů.

Většinu plánů vzal čas a těch pár, kterých se podařilo doposavad veškeré věky přežít, má někde na neznámém místě bezpečně uchována královská rodina Tantaialosu. O proto mě ani ve snu nenapadlo, co právě teď držím ve své ruce,“ na závěr jí ve svém vyprávění Garely vysvětlil.

„Když král zjistil, co se nám od Významné dostalo do rukou, začal pátrat, jak k něčemu takovému mohla přijít. Výsledku se však zatím nedobral. U některých plánů, co se do dnešního dne nedochovaly, je známo jen to, že existovaly a ani se přesně neví, co na nich bylo. U jiných se zhruba ví, co na nich bylo. U některých plánů nikdo ani vzdáleně netuší, co se s nimi stalo a u jiných se záznamy o jejich sudu zachovaly zcela přesně. V případě dračích hrotů Tantaila platí obě druhé moznosti. Sice byly ztraceny, ale zhruba se ví, co na nich stálo a ví se i jak byly ztraceny.

V tomto konkrétním případě šlo o to, že byly špatně magicky ošetřeny. Papír se za čas rozpadl až z něho zbyl jen prach. U některých nákresů Tantaiala existovaly opisy, ale v případě těchto šípů, to tak z bezpečnostních důvodů, obdobně jako v případě dalších případech předmětů možných použít v boji, nebylo. Jak se k tomu Významná dostala netušíme. Doposavad byl tento nákres považován za zcela ztracený a něčemu jinému nic doposavad nenasvědčovalo. Neexistují žádné zmínky na světě o tom, že by někdo něco takového někdy vlastnil, či se jen zmínil, že někde něco takového viděl,“ doplnil ho ještě Tery a zvědavě se při tom podíval na Meleny.

„Ne na vše je možné získat odpovědi, Tery,“ odvětila mu Významná vážně, čímž trpaslíka zarmoutila. Veškeré jeho naděje, že se dozví, jak k plánům přeci jen přišla, se tak teď rozpadli v prach. To, že si Meleny toto tajemství ponechá pro sebe a s nikým se o něj nepodělí, bylo jasné všem v místnosti.

„Na některé by však bylo milé odpovědi získat,“ nadnesla Niami a upoutala tak na sebe pozornost všech. „Jako například na to, co se tu děje? Proč jsi právě nás sem dnes zavolala? A jakou to má spojitost s těmi dračími hroty Tantaiala, u nichž vůbec nerozumím, k čemu by nám byli?“ zajímal se nechápavě.

„Věc se má tak Niami - na Talnaku probíhá právě teď válka mezi elfy a nočními elfy a Beros je toho díky řadě dalších okolností nedílnou součástí,“ začala jí Meleny vysvětlovat.

„Čelí nejenom nočním elfům ale i drakům,“ vyhrkl Garely rozlíceně a trochu i vyděšeně. Všechno začalo pomalu zapadat do sebe.

„Ano a na Fumira bychom také neměli zapomínat,“ doplnila ho ještě Meleny.

„Bůh válek,“ pronesla Niami a pobledla.

„Fumir drží v zajetí boha lesů, Niami. A pokud Fumirovi pomáhají i draci …,“ Garelyho hlas nakonec utichl. Zbytek se ani neodvážil vyslovit nahlas.

„Situace na Talnaku je velmi vážná. Prohrají-li elfové, zaplatí za to životem i mnoho dalších, včetně boha moudrosti, boha lesů a též i vlčího boha,“ vysvětlila Niami Meleny. „A v případě vítězství, Fumir nezůstane jen u tohoto. Další jeho cesta by pak byla sem na Zansijal.“

„Není větším nebezpečím bůh válek než draci?“ zajímala se Niami.

„Nikoliv. Právě draci jsou ti, kteří našim nepřátelům mohou získat vítězství. A právě Tantaialovy hroty jsou tím jediným, co nám proti nim může pomoci je porazit. Proto jsem je nechala trpaslíky vyrobit. Nejsou však zcela hotové. Je potřeba je při závěrečné fázi výroby začarovat. A právě proto tu s Garelym teď jste. Těch hrotů je pět pytlů a to je v tomto počtu i nad mé síly. Potřebuji od vás dvou s tím pomoci, ale i přes to se obávám, že ani společně to nemůžeme zvládnout včas. Nepřítel postupuje velmi rychle a pokud se mají dračí hroty dostat včas na své místo, musí ještě dnes odletět,“ přiznala jim.

„Proto tak podivně krouží ti dva mořští draci už několik dní poblíž Bary,“ zadumaně pronesl Garely.

Meleny mu souhlasně přikývla.

„Kolik si myslíš, že za dnešek jsme schopni zvládnout?“ zajímal se Garely.

„Kdybych byla plně při síle, což na neštěstím shodou nešťastných okolností nejsem, zvládli bychom tak jeden pytel za den. Nicméně mezi každým by bylo třeba mít dva až tři dny odpočinku. Tudíž bychom potřebovali tak alespoň dva týdny, ale ty nemáme. Pokud mi pomůžete a vydáme všichni ze sebe vše, mohli bychom zvládnout tak tři čtvrtě jednoho pytle. Možná i o trochu víc. Ale pořád je to přespříliš málo. I těch pět pytlů s největší pravděpodobností by sami o sobě byly nedostačujícím množstvím,“ přiznala jim.

„Co budeme dělat? Má někdo nějaký nápad?“ zajímal se Garely a s nadějí se podíval na Meleny, u níž doufal, že má nějaké řešení v záloze. Zoufale se snažil sám na něco přijít. Odmítal připustit, že by nechal Berose jen tak zemřít, aniž by se o něco pokusil.

„Jeden by tu byl,“ pronesla rozhodným hlasem Niami. „Požádáme o pomoc celé město a okolí, aby každý kdo má alespoň ždibet magie nám pomohl.“

„Myslíš i lidi na prvním stupni?“ s nevírou se na ní obrátil Garely.

„Jistě,“ odvětila mu Niami klidně.

„Mají příliš málo magie, aby sami mohli kouzlit, natož aby nám byli schopni pomoci. Bylo by to jen zbytečné hazardování se životy,“ obořil se na ni Garely.

„V množství je síla. Většina z obyvatel města nemá víc než takříkajíc pár kapek magie, nicméně když je takových kapek dost, mohou dohromady vytvořit i klidně celou řeku,“ upozornila ho Meleny vážně. Uvnitř se však spokojeně usmívala. Tento vývoj sice nepatřil právě k těm, co by si přála, nicméně díky tomu, že tu byla Niami, nemuselo to dopadnout až tak špatně. Jí ani Garelymu by se nikdy nemohlo povést zburcovat místní lid tak, jak to mohla udělat ona. I jim by přišli na pomoc, ale ne v tak velkém počtu a nikdy by do toho nedali tolik, kolik díky této ženě budou ochotni. Přeci jen ona i Garely nebyli skuteční Barkosané, což se v jistých věcech zákonitě muselo odrážet.

„Připravte výhně a nebo co je vlastně třeba na náměstí před palác,“ obrátila se Niami na Teryho, který se poslední chvíle už nudil. „Jdu požádat město o pomoc. Zůstaňte tu dokud nebude vše připravené,“ požádala ještě Meleny a Garelyho.

„Stále si myslím, že to není moc moudrý nápad,“ zabručel tiše Garely na protest. Ano, chtěl Berosovi pomoci, ale na Barkoském lidu mu poslední dobou začalo velmi záležet. Cítil, že má za ně zodpovědnost a takto riskovat jejich životy se mu nezamlouvalo ani v nejmenším, ač to byla na druhou stranu právě teď jediná možnost, jak vlčímu bohu na dálku pomoci.

Niami se v půli své cesty ke dveřím zastavila a otočila se zpátky za svým manželem. „Stojí to za to riziko. Každý Barkosan je připraven položit za svého boha život, je-li to třeba. Nebudou váhat. Nikdo z nich. Půjdou do toho s vědomím možných rizik a přijmou je ze ctí a hrdostí,“ odvětila mu na to sebejistě a pak rychlým krokem opustila Meleniny komnaty.

„Já se také prozatím loučím. Uvidíme se později,“ oznámil Tery a s malým zpožděním Niami následoval ven.

„A co budeme do té doby dělat my?“ zajímal se trochu nervózně Garely.

„Odpočívat. Jistě se nám to bude později hodit,“ odvětila mu na to Meleny s úsměvem a přesunula se k posteli, aby si ještě na chvíli zdřímla.

 

Meleny vzbudilo klepání na dveře. Pomalu se posadila a oči jí při tom prolétly místnost. Garely tu stále byl a dokonce i usazený ve stejném křesle.

„Dále,“ zvolala a postavila se.

Dovnitř opatrně vešla služebná. Lehce se uklonila a se sklopenou hlavou pronesla: „Mám vám vyřídit, že je vše připraveno a už se čeká pouze na vás.“

„Děkujeme, můžeš jít,“ propustila ji Meleny a pohlédla na Garelyho.

Ten nehlasně přikývl, složil pergamen, který právě držel v ruce a pečlivě ho uschoval ve své kapse.

„3tudoval jsi to celou tu dobu?“ zajímal se zvědavostí Meleny po cestě z pokoje.

„To kouzlo je velmi náročné. Více méně jsem se ho už naučil, ale Niami tu možnost neměla,“ upozornil jí nečistokrevný trpaslík.

„Není třeba znalosti celé celého znění kouzla. Já obstarám hlavní část a ty úseky, které se týkají magie ohně a vzduchu. Na tobě pak bude magie vody a země a Niami vše zakončí částí, která se týká magie přeměny. Tako závěrečná fáze je nejkratší a nejednoduší. Věřím, že stí m nebude mít potíže,“ nastínila mu.

„S takto komplikovaným kouzlem a ještě rozfázovaným jsem se ještě nesetkal. Upřímně, mám obavy jestli něco takového lze vůbec zvládnout k tomu ještě bez řádné přípravy,“ zapochyboval.

„Musíme, nemáme na vybranou. Pokud selžeme, důsledky toho budou nedozírné,“ upozornila ho.

„To neznělo moc povzbudivě,“ utrousil Garely tiše.

„Soustřeď se a nech mě vás vést a bude to dobré,“ požádala ho Melen.

„To už znělo daleko lépe,“ poznamenal nezúčastněným hlasem.

Na Melenině tváři se objevil lehký úsměv. Zbytek cesty už nepromluvili. Kráčeli svižným krokem bez zastavení, dokud ne dorazili ke branám paláce. Pohled na zaplněné náměstí a všechny postarání uličky a i možná dál, kam odsud nebylo možné dohlédnout, přimělo Garelyho na okamžik ustrnout na místě.

„Neuvěřitelné,“ pronesl tiše pro sebe na adresu své ženy. Pak se teprve byl schopen znovu rozejít úzkou uličkou, kterou jim za svých tel vytvořili stráže a která se za nimi pomalu zavírala.

Uprostřed náměstí se nacházel malý nezaplněný kruh, ve kterém se nacházela kruhová výheň, okolo které pobíhalo několik trpaslíků, kteří se ji snažili rozdmýchat. Trochu bokem postávala Niami po boku s Terym a netrpělivě je vyhlížela.

„Dobrá práce,“ pochvalně k ní pronesl Garely s uznáním.

„Můžeme začít, Významná,“ zajímal se Tery obratem.

„Jen minutku,“ vyžádala si Meleny a vážně se podívala na manželskou dvojici. „Kouzlo, které nás čeká, je v mnoha směrech velmi výjimečné a neobvyklé. Z důvodu toho, že tyto šípy jsou určeny proti drakům, jejichž šupiny jsou přirozeně odolné proti magii a běžné zbraně jsou na ně takřka neúčinné, musí být sami o sobě jiné a především velmi mocné. I v případě jejich samotnému užití jsou výjimečné, je totiž třeba vyřknout nahlas kouzlo a to i u těch, než by to za jiných okolností díky svému daru či původu nemuseli vůbec činit. Bez kouzelné aktivace při vystřelení by se od běžných šípu nikterak nelišily. Z toho vyplívá další věc, který celou tuto situaci komplikuje. Dračí hroty budou používat elfové a tudíž šípu budou aktivovat v elfštině.“

„A proto musí být začarovány v elfštině,“ dodala za ní s výdechem zhrozeně Garely, který využil kratičké odmlky, kterou Meleny udělala.

„Ano, ale bát se toho nemusíte,“ snažila se uklidnit dvojici, které právě výrazně pobledli tváře. „Každému z vás jsem napsala kouzlo na malý papírek,“ pronesla a zároveň jim dotyčné malý lístky podala. „Stačí když to s toho přesně odříkáte. Napsala jsem vám to tak, jak se to má správně vyslovit a ne jak by se to v elfštině ve skutečnosti přesně napsalo. Podle našich schopností jsem etapy kouzla rozdělila následovně – začátek a část vztaženou k ohni a vzduchu obstarám já. Ty Garely obstaráš ty, co jsou vztaženy k zemi a vodě. A ty Niami vše dokončíš, závěrečnou přeměnou. Víc vás zajímat nemusí. Zbytek obstarají trpaslíci,“ pronesla a obrátila se na Teryho a podala mu o něco větší lístek, než předtím dostali Garely s Niami. „Při vyslovení následně napsaných slov, je třeba, aby trpaslíci učinili následující přesné pokyny. Seznamte je prosím s tím,“ vyzvala ho.

„Není třeba,“ klidně jí oznámil Tery. „Poskytnuté nákresy a popisy výroby byly stručně a přesně zaznamenány v tom, co jste nám poskytla. Trpaslíci, co tu jsou, se speciálně připravili na to, aby byli vašimi asistenty při zaříkávaní. Přesně už každý ví, co má dělat.“

„A to i v případě, že budeme odříkávat kouzlo v elfštině?“ ujišťovala se.

Tery přikývl. „Došlo nám, že se toto bude dít, když jste naznačila, že dračí hroty jsou určeny pro Talnak. Sice kouzlit neumíme, ale překládat zvládneme,“ ubezpečil jí hrdě trpaslík.

„Výborná práce. Začneme tedy,“ oznámila mu. „Budeme to provádět po pytlech. Připravte tedy první pytel do výhně.“

„Ještě chvíli,“ požádala jí kvapně Niami trochu vyděšená, zaměřené na svůj papírek.

„Není se čeho bát, stačí to jen přesně přečíst za použití plné magie,“ oznámila jí. „Když domluví jeden, plynule naváže na dotyčného další.“ I před tuto zprávu se jí však duhou ženu nepodařilo moc uklidnit.

„Zvládne to,“ ujistil Meleny Garely, zcela si jistý schopností své ženy.

„Pojďte prosím se mnou, pro každou etapu kouzla je potřeba přesné pozice. Budeme vás podle kouzla přesouvat. Nebraňte se, jen se vždy nechte námi vést. Přesně vás nasměrujeme,“ oznámil jim postarší trpaslík, který k nim přešel. I přes svůj vyšší věk, byla v jeho tváři patrná hluboká zapálenost, horlivost a nadšení pro dané poslání, jemuž se mu dostalo.

Garely se nechal zavést na místo, kde u svých nohou spatřil na zemi uhlíkem namalovanou malou, jednoduchou značku. Znázorňovala zemi. Rozhlédl se tedy kolem i další – vodu, oheň, vzduch a dále i symbol přeměny, u něhož bylo postavena Niami, a symbol samotné magie, kde zas pro změnu stála Meleny.

„Všichni se spojte!“ zavolala na dav Meleny a dala všem chvíli, aby ji uposlechli a předali pokyn i dál těm, kteří byly tak daleko, že ji nemohli slyšet. Když se nakonec nejbližší tři osoby, které na ni mohli dosáhnout, se jí dotkli, začala Meleny elfsky odříkávat kouzlo.

Celým prostorem se vzedmula magie. Po dvou větách, ji jeden s trpaslíků přesunul ke značce vzduchu. Lidé pohotově zareagovali a přehmátli tak, aby nebylo ani na okamžik přerušeno spojení. Meleny plynule pokračovala dál další fází kouzla. Jeden z trpaslíků rychle několikrát zmáčkl velký měch. Proud vzduchu pod vlivem magie značně zesílí, protekl kolem hrotů a rozdmýchal následně uhlíky pod nimi. Meleny byla pohotově opět trpaslíkem přesunuta o kousek dál ke značně ohně. Ona si toho nikterak nevšímala a pokračovala dál. Uhlíky se rázem rozhořely silným plamenem, které postupně sílil až se hroty šípu v ohni ztratily. Když plameny po chvíli začaly slábnout, Garely vycítil, že se blíží jeho chvíle.

Když Meleny utichla, začal číst z papíru svou část kouzla. Ruce se mu potili a lehce chvěly. Na jeho hlasu však nebyla nervozita spalující jeho tělo vůbec znát. Jen matně si uvědomoval, jak se lidé s ním spojili a dali mu k dispozici svou magii. V jedné fázi, kdy si byl jist, že se nepřeřekne, se odvážil kratičce vzhlédnout. Zaznamenal tak trpaslíky, jak hroty něčím posypávají. Nezkoumal to však přesně a jen svou pozornost kvapně vrátil zpátky k papíru. Po pár dalších slovech ucítil, jak do jeho boku začal někdo tlačit. Poddal se při čtení tomu tlaku a nechal se přesunout o kousek vedle. Na ramenou ucítil přehmatávající ruce lidí. Fáze s vodou byla náročná a rychlá. Znovu pohlédnout z papíru na výheň, se tak neodvážil. Nastalé zvuky byly však dostatečně výstižné, aby i tak věděl, co trpaslíci dělají. Tekoucí proudy vody a syčení doprovázející vypařovaní, bylo dostatečně výstižné, aby mu došlo, že právě jsou hroty netypicky chlazeny přímo ve výhni. S posledním slovem, Garelyho zaplavila úleva. Ruce mu klesly podél těla a hlava se mu otočila směrem na Niami.

Garely na ní obdivně hleděl. Stála klidně a plynule mocným, nechvějícím se hlasem četla. Celou dobu by snad na ní fascinovaně hleděl, kdy by si nevzpomněl na hroty. Oči mu tak zabloudily k výhni. Dračí hroty ulepené hmotou vzniklou z písku a vody z předchozích fází kouzla, se zašly měnit. Ne moc významně, ale přeci. Dračí šíp, který do té doby vypal jako dva jednoduché trojúhelníky zasazení do sebe, se znatelně změnily. Hrot se trochu protáhl. Čtyři ostří se rozblýskaly, jak dosáhly dokonalosti, a trochu se i protáhly a na koncích se objevily i drobné zpětné háčky. Na dokonale hladkém povrchu plošek šípů se objevily vypálené ornamenty.

Celé náměstí zaplavilo tichu.

„Vyndejte hroty, upravte výheň. Za chvíli pokračujeme dál,“ upozornila trpaslíky Meleny a pak se otočila na Garelyho a Niami. Trochu si odpočiňte. Za chvíli pokračujeme dál,“ vybídla je a pak se podívala na okolní dav tak, že bylo všem hned patrné, že to platí i pro ně.

Sice to úplně hned tak nebylo, ale i tak to Garelymu uteklo jako moc krátká chvíle, co byl připravený druhý pytel na závěrečnou fázi výroby.

Tentokrát se cítil daleko klidněji a jistěji. Vše probíhalo tak jak prve, jen magie, která mu byla poskytována Barkoským lidem mu přišla o něco slabší než prve. Na konci druhého pytle, se cítil unavenější než před tím. To, že jsou před nimi ještě tři pytle ho začalo děsit. Černé předtuchy se naplnily už v okamžiku, kdy byl začarováván třetí pytel. Magie znatelně zeslábla a dostavil se i zvláštní pocit. Klidně by dal ruku do ohně za to, že díky tomu co právě dělali, začali za to někteří lidé platit životem. Smrt na magické vyčerpání si našla nacházet ty, kteří se včas nestihli odpojit od ostatních.

„Konec, dál už nemůžeme. Umírají lidé,“ pronesl vážným hlasem Garely, když byl třetí pytel dokončen.

„Nemůžeme. Vznešený na nás spoléhá. Musíme to celé dokončit,“ urputně trvala na pokračování Niami.

„Je jisté, že dva další pytle nejsme schopni zvládnout,“ připustila trochu nešťastně Meleny.

„Tak aspoň ještě jeden,“ naléhal dál Niami.

„Ne, končíme,“ trval si dál na svém Garely.

„Pokračujeme,“ odmítala se jen tak vzdát jeh žena.

Garely, se podíval významně na Meleny. „Rozhodni tedy – budeme pokračovat a nebo končíme,“ vybídl jí.

„Takového rozhodnutí nemohu učinit. Z řady důvodů a to nejen proto, že znám rozličné budoucnosti. Ty jsi teď vůdcem Barkoského lidu. Ty musíš rozhodnout, jak se teď zachováme,“ vážným hlasem ho upozornila.

„Ale já jsem jen…,“ začal protestovat Garely, ale větu nedokončil od tíhou pohledu Významné.

„Věci se začali měnit,“ tichým, měkkým hlasem ho upozornila.

Garely na ní chvíli oněměle hleděl. Všude vládlo ticho, ale nevydrželo na pořád. Davem se začalo pomalu ozývat šumění hlasů, které bylo z několik stran přehlušováno výkřiky lidí, jež chtěli být více slyšet. Nikomu nebylo možné rozumět, ale po té, co se několik nejbližších lidí v názoru sjednotilo, bylo možné slyšet, jak mu radí, aby udělali alespoň ještě půl pytle.

„Dobře tedy, pokračujeme,“ rozhodl Garely, který nakonec podlehl a rozuzlil tak ten vnitřní boj, který se v něm odehrával. Na jednu stranu měl o Berose strach a na druhou zas nechtěl, aby lid Barkosu, umíral. „Nasypte do výhně pul pytle,“ dal trpaslíkům příkaz.

Ti neváhali a začali hned konat. Přičemž při tom nečekaně jeden z hrotů, vysypávaný do výhně, nečekaně odskočil, spadl na hranu výhně od níž se odrazil, až přistál u Garelyho nohou. Ten, aniž by se moc rozmýšlel se k němu ohnoul, zvedl ho a hodil ho zpátky do výhně. Vůbec však při tom nepostřehl, že se od hrotu odlomila jeho malá část v podobě samotné špičky.

Meleny na to s uspokojením hleděla. Na všem špatném, co se právě dělo, bylo alespoň zrnko dobrého.

„Začínáme,“ upozornil pak Garely všechny a po té, co Meleny opět zaujala svou začínající pozici, začali po čtvrté dlouze kouzlit.

Když se dostal Garely na řadu, začal mít strach, že magie, kterou má k dispozici nebude stačil. Nakonec stačila a i dokonce Niali, ale daň byla vysoká. Ani se neodvážil odhadovat, kolik obyvatel Bary za to zaplatil životem. Po dokončení kouzla se tak vůbec neradoval, že to má za sebou, místo toho byl přímo vyděšený, jelikož Niami po dokončení zkolabovala. Nedbaje na nic se za ní vyděšeně rozběhl. Meleny ho o trochu pomaleji následovala.

Garely prudce padl k ní na kolene a sevřel ji v náručích. „Niami!“ zoufalým hlasem na ní zavolal a pevně jí sevřel.

Meleny k němu přisedla, prohléhla si ženu a pak Garelymu dala ruku na rameno. „Bude v pořádku. Je jen v bezvědomí. Dostala se blízko k hranici, ale ne až tak na tolik, aby byl její život ohrožen,“ uklidňovala ho. Moc to však nezabrala. Galely jako by jí v tu chvíli pořádně nevnímal a jen dokola opakoval v šoku jméno své ženy a to aby se probudila.

Meleny se obrátila na trpaslíky. „Horové dračí hroty rozdělte do menších osmy pytlů,“ přikázal jim a s posledních sil, přivolala vyčkávající mořské draky za městem k sobě.

Po chvíli se nad jejich hlavami zvířil vzduch, jak draci přilétli a začali si hledat místo na přistání.

Davem to vyděšeně trochu zašumělo, ale k panickému útěku davu nedošlo. Jen prostor okolo vyhaslé výhně se o trochu zvětšil, čehož využili draci a pohodlně přistály.

„Přidělejte pevně ty pytle k drakům koženými popruhy,“ přikázala jim a sledovala, jak trpaslíci plní její přání. Improvizovaně i bez magii si dokázaly vcelku slušně rychle poradit a připevnit zásilku na Talnak na draky.

Meleny pak pomalým krokem přešla k drakům. Sama už toho měla dost. Ale čekala ji ještě poslední věc. Ukázat drakům, kam mají letět. Naštěstí znázornění potřebných obrazů drakům při komunikaci, nebylo až tak magicky náročné, ale i přes to se po té stěží držela na nohou a zoufale se snažila zůstat při vědomí. Vítězila, ale bylo to velmi těžké.

Niami tou dobou byla už obklopena lékaři a Garely už zpátky vnímal své okolí.

„Bude těch tři a půl pytle stačit, aby vyhráli,“ zajímal se trochu zoufalým hlesem.

„Mám-li být skutečně upřímná, tak na skutečné vítězství to stačit nebude. Bude-li jim přát velké štěstí, možná dosáhnout toho, co se tomu bude svým způsobem blížit,“ popravdě mu unaveným hlasem odvětila. Neměla sílu mu něco tajit, či dokonce lhát.

Garely ještě více pobledl. Nadechl se, že něco řekne, ale nějak byl v tu ránu bezradný a zůstal mlčet.

„Měl by si Barkoskému lidu něco říct. Čekají na to,“ tichým hlasem ho upozornila Meleny a na nic dál nečekaje se vydala zpátky do paláce.

Garely zvážněl a očima prolétl své okolí. Ani mu nedošlo, že na chvíli úplně všechny ty lidi opomněl. Náměstí stále zůstávalo zcela zaplněné a to i včetně všech postranních uliček. Většina lidí měla zvednutou hlavu vzhůru a sledovala odlétající draky.

„Jménem Vznešeného boha Berose děkuji všem za pomoc a oběti, které jste dnes pro něj přinesli. Vězte, že nic z toho nebude nikdy zapomenuto. Někteří z vás dnes obětovali daleko víc než jiní. Položili vlastní život, aby pomohli našemu bohu zatavit boha války, aby zkázu, co rozsévá nepřinesl za námi sem na Zansijal. Každá rodiny, jež zaplatila dnes tuto vysokou cenu, nebude opomenuta. Ať se bude jednat o kohokoliv vězte, že Barkos se o vás a vaší rodinu náležitě postará. Život má nevyčíslitelnou hodnotu a tak každá částka, ať bude jakákoliv, nebude nikdy dostačující, ale alespoň vám pomůže překonat ty nejtěžší chvíle, které teď pro ty přeživší nastanou. Ať vám teď řeknu cokoliv, utěšit váš žal by tím nebylo nikdy možné a tak jen vězte, že Vznešený je stále s námi, ač tu sám osobně není. Myslí na nás, stará se o nás a bojuje za nás, jelikož jsme v jeho srdci a proto i on je napořád v těch našich srdcích. Vždy nám pomáhal, bylo-li to v jeho silách, a tak dnes jsme v rámci svých možností i mu jednou pomohli a za to vám jeho jménem, já teď z celého srdce děkuji,“ prones mohutným hlasem a lehce se i na samotné závěr hlavou uklonil. Překvapilo, kde se to v celé v něm vzalo. Nebyl si tak jistý, jestli vše vyjádřil správně, ale bouřliví spokojený ohlas a potlesk lidí mu naznačil, že to nečekaně zvládl. Tušil, že to tímto ani zdaleka nekončilo, ale byl příliš unavený. Jediné na co dokázal myslet byl teď spánek a jeho žena, která se k jeho veliké úlevě právě probrala. Postavit se, ji však lékaři nebylo dovoleno a do paláce byla tak odnášena. Garely naposledy prolétl zrakem náměstí a pak svou ženu v těsném závěsu následoval.

Komentáře   
0 #1 Lady Corten 2018-12-10 15:45
Velmi děkuji Hance, za její komentář a tímto jí věnuji tento díl. Pokud si někdo myslé, že už vše bude bez komplikací, tak teď asi tuší, že tomu tak jistě nebude. Děj této kapitoly, měl být původně součástí té předchozí, nakonec však získal svou samostatnou kapitolu, jelikož se mi vše nějak protáhlo. Původní plánovaný děj 17 kapitoly tak zklouzl do té 18, takže vězte, že o nic zcela jistě nepřijdete, jen ty závěrečné kapitoly budou hold o něco asi delší. Vzhledem k tomu, že každou chvíli mi stále marodí dítě, tak nabírám čím dál tím větší zpoždění o proti plánu. Doposavad jsem doufala, že to do konce roku přeci jen nějak stihnu, ale teď jsem byla konečně nucena i sama, že to skutečně nestíhám. Závěr trilogie se tak dočkáte o měsíc později. Vzhledem k tomu, že však chybí už jen tři kapitoly a epilog samotný mám již napsaný, déle jak do konce ledna byste na něj už snad neměli.
Citovat
Přidat komentář


Joomla templates by a4joomla